Neoddělitelnou součástí života je bezpochyby smrt. Jistě se shodneme, že každý se jednou bude muset odebrat na druhý břeh.
Pro většinu z nás je běžným způsobem odchodu ze světa kremace nebo pohřbení do země. Ne všude ve světě mají stejné zvyky.
V Indonésii, rozléhající se na tisících ostrovech, se nacházejí stovky odlišných kultur, některé z nich si doposud zachovávají tradiční způsoby posledního rozloučení.
Obsah
Turistická destinace může mile překvapit
Jedním z takových ostrovů je i Bali, světu známé především jako turistická dovolenková destinace. Velice málo návštěvníků ostrova však tuší, že v horské oblasti Kintamani, pod sopkou Batur, na břehu stejnojmenného jezera, leží malá vesnice, kterou obývá komunita původního kmene ostrova. Skupina lidí nazývaná Bali Aga nebo také Bali Mula stále ctí víru svých předků a dodržují ojedinělou tradici.
Pro Bali je tato kulturní zvláštnost téměř neuvěřitelná, protože každý návštěvník ostrova zaznamená, že modernost vyplývající z rozmachu cestovního ruchu se dotkla každého koutu Bali.
Prohlédněte si celou fotogalerii ⇒ Mystický kuburan Trunyan
V současné době lidí z Bali Aga nezbývá mnoho. Kromě vesnice Trunyan se nacházejí také ve vesnicích Panglipuran a Tenganan.
V čem tedy spočívá zvláštnost a ojedinělost spojená se smrtí? Pozůstalí pohřbívají své předky pod strom. Ani to by nebylo tak zvláštní, kdyby nebožtíky pod strom nepokládali na povrch země.
Jistě si nyní představujete, jak silný zápach rozkládajících těl se táhne tropickou džunglí. Skutečnost je však taková, že kolem pohřebiště Sema Wayah se nepříjemný zápach nešíří. A nejen to, ani když stojíte v těsné blízkosti mrtvých těl, na kterých je vidět kůže a lidská tkáň, není cítit vůbec nic.
Celá záhada je velice prostá. Příroda má neskutečnou moc a dokáže dělat divy. Hřbitov se nachází pod obrovským, stovky let starým stromem vydávající vůni. Místní tvrdí, že strom Taru Menyan je starší víc, než tisíc let, což nejspíš pravda není, faktem ale je, že aroma stromu neutralizuje zápach rozkládajících se těl. V místním jazyce slovo Taru znamená strom a Menyan lze přeložit jako voňavý, což v kombinaci vyjadřuje pojem voňavý strom.
Pokud byste chtěli navštívit tento podivuhodný hřbitov, kam nevede žádná cesta po souši, musíte plout loďkou po jezeře Batur. Plavba z rybářské vesnice Trunyan severním směrem trvá 15 minut. Hřbitov se nachází pod vysokým příkrým svahem, na úpatí hory Abang.
Vstupujte s pokorou a respektem
U vstupu nelze přehlédnout obětiny z předchozích obřadů a lidské lebky na podnose s drobnými mincemi. Hned u vstupní brány se mě zmocnil velice zvláštní pocit, v tu chvíli jsem si nebyl jistý, jestli vlastně chci do prostoru hřbitova vstoupit. Už od kamenné brány jsou vidět bambusové přístřešky zesnulých, ale zvědavost byla silnější.
Bambusové přístřešky nebožtíků
Oblečená těla zemřelých se pokládají i s oblíbenými osobními věcmi nebožtíka na zem pokrytou látkami. Nad tělem se staví přístřešek ze spletených bambusových latí, zvaný Ancak. Dolní konce bambusu se zapichují do hlíny a na opačných koncích se tyčky spojí k sobě, čímž vytváří střechu v podobě písmene „A“. Výsledkem je bambusová klec, do které lze nahlížet, přičemž konstrukce chrání zemřelého před divokou zvěří.
Bambusových hrobek může být nejvíce jedenáct. Číslo 11 je pro hinduisty příznivé číslo. Představuje vyšší ideály, zdokonalení, shodu, rovnováhu, naplnění a vizi. Místní také věří, že pro takový počet, posvátný strom dokáže eliminovat zápach rozkládajících se těl.
V době mé návštěvy bylo na hřbitově šest přístřešků s nebožtíky, v různém stádiu rozkladu. Pohyboval jsem se v těsné blízkosti bambusových hrobek a objektiv se dotýkal konstrukce chránící zesnulé. Lze tedy říci, že můj nos byl hodně blízko lidským ostatkům a přesto jsem necítil žádný zápach.
Ve vlhkém prostředí pralesa, trvá několik měsíců, než ze zemřelého zůstanou holé kosti. V období dešťů je proces rozkladu rychlejší, než v období sucha. Lebky se následně přemístí na kamennou zídku, kde je již vytvořena pagoda z lidských lebek. Zbytek kostry se shromažďuje s dalšími kostmi dříve zesnulých předků.
Kam s ním
Každý z členů kmene Bali Aga odpověď zná. I Vy se hned dozvíte o zvláštních pravidlech, kterými se místní obyvatelé striktně řídí.
Na pohřebiště Sema Wayah se ukládají jen těla zemřelých, kteří dosáhli dospělosti, skonali přirozenou smrtí a za života uzavřeli sňatek.
Druhý hřbitov Sema Muda je určen pro zemřelé kojence, malé děti, ale i dospělé, kteří za života neuzavřeli manželský svazek. Na rozdíl od Sema Wayah, na hřbitově Sema Muda se těla pohřbívají v hrobech. Pohřebiště se nachází na útesu poblíž Sema Wayah.
Třetím hřbitovem je Sema Bantas, zde jsou ukládána těla těch, kteří zemřeli za záhadných okolností, násilnou smrtí, následkem nehody, sebevraždou, nebo lidský korpus není kompletní. Umístění pohřebiště se nalézá na okraji oblasti Trunyan.
Poslední hřbitov se nazývá Sema Gandamayu a je určen k pohřbívání placenty. Unikátní je také způsob pohřbu, a to zavěšením na větev stromu borovice. Obyvatelé Trunyan Village nezahrabávají placentu na svém dvoře, protože placenta je považována za unavenou a může dům pomyslně zašpinit.
Ženám vstup zakázán
Pokud navštívíte vesnici a budete mít příležitost zúčastnit se pohřebního průvodu, pak na hřbitově určitě nenarazíte na ženy z vesnice Trunyan. Ženám je zapovězeno hřbitov navštěvovat, aby se zabránilo hlubokému zármutku, spojeného se smrtí příbuzného nebo člena rodiny. Tato víra se mezi vesničany dědí z generace na generaci. Podle příběhů předků, kdysi dávno v dobách, kdy ještě ženy směli chodit na pohřebiště, bylo několik žen, které doprovázely své blízké na pohřbu. Kvůli hlubokému smutku se však odmítaly vrátit domů.
Zákaz vstupu žen platí jen pro členy kmene Bali Aga, ženy z řad cizinců smějí na pohřebiště vstoupit.
Tradic není nikdy dost
Kromě tradice pohřbívání, která je jedinečnou ikonou vesnice Trunyan, existují i další tradice, o kterých je zajímavé se zmínit. Pokud zemře obyvatel vesnice, celá komunita drží tři dny smutek a členové rodiny po dobu 12 dnů. Během období cuntaky lidé nesmí provádět rituální modlitby.
Ještě překvapivější je, že pokud by současně zemřela dvojčata, celá komunita by musela držet smutek 42 dní. Teprve poté by se konal velký obřad, který by měl vesnici znovu očistit.
Jiný kraj, jiný mrav
Každé posvátné místo má svá tabu, která by se neměla porušovat. Stejně tak i na hřbitově Trunyan existuje několik pravidel, která by měli i turisté respektovat.
- v areálu pohřebiště se nesmí používat hrubá a sprostá slova.
- je zakázán vstup osobám se špatnými úmysly.
- ze hřbitova je přísně zapovězeno odnášet jakékoliv předměty, protože takový akt bude mít negativní dopad na provinilce.
V minulosti navštívil pohřebiště nizozemský turista a odnesl si jednu z lebek uložených na kamenné zídce. V noci však nemohl usnout, protože se mu zjevil strážce hřbitova a vyděsil provinilce natolik, že ráno Nizozemec vrátil lebku na své místo. Tolik praví legenda z úst Mangku Giri.
V areálu hřbitova však můžete dělat věci, o kterých byste si jistě mysleli, že jsou zakázané. Například se můžete se dotknout všech předmětů a to i kostí a lebek. Můžete vše fotografovat a dokonce si lze pořídit morbidní selfie, pokud budete mít dostatek kuráže. Etickou stránku věci nechám na zvážení každého z návštěvníků.
Ani ženám, turistkám, které zrovna mají jahodové dny, není vstup zakázán. Ženy s ovulací jen nesmí vstoupit do prostoru chrámu.
Celodenní svátek Nyepi na pár minut
Ačkoliv Trunyané jsou hinduisté žijící na ostrově Bali, kromě odlišného způsobu pohřbívání, členové Bali Aga nedodržují svátek Nyepi, který je největším a nejvýznamnějším svátkem před příchodem Nového roku.
Na rozdíl od většiny hinduistů žijících na Bali, kteří striktně dodržující pravidla Dne Ticha, jak se svátek Nyepi nazývá, tedy nepracovat, nevycházet z domu, po setmění nesvítit, uzavřít všechny provozovny a služby, komunita Aga Bali pokračuje dál ve svých běžných činnostech.
Nejedná se o neúctu k tradici, protože den Nyepi se shoduje se svátkem Odalan, tedy obřadem Yadnya, který se koná v chrámu Dalem ve vesnici Trunyan. Po skončení obřadu místní drží několik minut ticha a poté se vše vrací k normálu.
Až pojedete na Bali, udělejte si čas na návštěvu vesnice Trunyan a hlavně se řiďte danými pravidly, protože Trunyan je kulturní ojedinělost, která by měla být zachována pro další generace.
Výletu do hor v oblasti Kintamani rozhodně nebudete litovat. Než sjedete do údolí, za hezkého počasí se vám naskytne nezapomenutelný výhled na sopečnou kalderu s jezerem Batur. Třetí nejvyšší vrchol ostrova, horu Abang 2151 m n.m. a na protějším břehu jezera starovulkán Batur. Výstup ke kráteru sopky Batur není náročný a určitě stojí za zvážení, spojit návštěvu oblasti s nočním výstupem na sopku Batur a užít si východ slunce.
Pokud se Vám líbí ostrov Bali, podívejte se také na článek ⇒ Jatiluwih Největší rýžové terasy na Bali
Přeji všem hezké a bezpečné cestování!
